A on tam stál a koukal do polí...
Je druhá sobota v měsíci březnu, venku slunečno kolem pěti stupňů nad nulou. Ideální čas na hospodářskou inventuru a prořezávku stromů či jejich výsadbu. Myšlenka sázení stromů se mi v hlavě honí už od podzimu, a tak je nejvyšší čas vám o ní říct.
Satelitní bydlení už dnes není jen záležitostí velkých měst či jejich venkovských částí, ale i malých obcí a venkova vůbec. Ztratili jsme spojení s přírodou, které stále hledáme, ale nenacházíme, přestože nás média zásobují slogany jako "NÁVRAT K PŘÍRODĚ", ať děláme v podstatě cokoliv. Proto chci dnes psát o přírodě a zahradách v satelitech.
Ve většině případů, když procházím ulice satelitních městeček, tak se typické zahrady vyznačují těmito prvky:
- na hranicích pozemku vidíme živé ploty, ideálně tůje různých typů
- anglický trávník či alespoň pokus o něj
- zakrslé stálozelené dřeviny a keře pravidelně ořezávané do různých tvarů
- skalky a ostrůvky různých trvalek a keřů zasypané kůrou nebo kamínky
- žádné jedlé zahrady ( a když, tak podle aktuálního trendu vyvýšených záhonů)
Tohle všechno, v ideálním případě včetně bazénu (napouštěného pitnou vodou z veřejného vodovodu) obsahuje průměrná zahrada o rozloze kolem 700 m2.
Proč v těchto zahradách nevidíme vzrostlé jedlé stromy a keře?
Majitelé takových zahrad to v letních měsících nemají jednoduché. Obrovské plochy tmavých střech s holým trávníkem kolem jsou pro slunce magnetem. Musejí dělat markýzy a stavět pergoly, aby se měli kam schovat před tím rožhaveným prostorem kolem. Potřebují automatické zavlažování zahrad, jinak by jim ten anglický trávník slunce sežehlo během prvních parních dnů. Vytváří se tak docela začarovaný kruh a příroda trpí.
Přitom stačí tak málo: VYSÁZET STROMY! Stromy, které drží vláhu. Stromy, které zajistí potřebný stín. A v neposlední řadě stromy, které dávají jedlé plody.
Jaká je tedy odpověď na otázku? Je to lenost a pohodlnost člověka, aby nemusel druhou sobotu v březnu a říjnu dělat hospodářskou inventuru?
Ano, o stromy je třeba pečovat. Je s nimi spousta práce, zvláště, když už nejsou nejmladší. Ale znovu říkám, STOJÍ TO ZA TO! My při té letošní inventuře (to je tak dobré slovo =D) pokáceli asi 10 starých vyschlých stromů, prořezali přes 30 dalších a čekají nás tři velké hromady větví ke spálení nebo na štěpku. Samozřejmě také kopa dřeva, které je potřeba převézt a uložit. Ale znovu říkám, stojí to za to. Ta vůně dřeva (a motorové pily). Tohle je spojení s přírodou. Už se těším, až budeme vybírat, jaké druhy stromků vysadíme na místa těch vykácených. Manžel tvrdí něco jiného: "Nic sa vybírat nebude, všude budů trnky!"
A tak mám pro vás, kteří máte zahradu, jednu krásnou JARNÍ VÝZVU:
Zasaďte letos alespoň jeden strom! Ideální doba je právě teď.
Uvařte si kafe nebo dobrý čaj - sedněte si ráno ven na zápraží a rozhlédněte se po své zahradě a vyberte místo. Pak sedněte k internetu a hledejte informace. Žijete v nízké nadmořské výšce a místo je ze severu chráněné (budovou, plotem apod.)? Vyzkoušejte klidně meruňku či broskvoň. Přejete si strom jedlý, ale nižšího vzrůstu? Poohlédněte se po višni, švestce nebo ryngli. Máte prostor pro velký strom? Třeba vás zaujme třešeň, jabloň, hrušeň nebo ořešák. Rádi byste stromy bez jedlých plodů, jako třeba lípa nebo javor? Nebo raději keře či nějaké jehličnany? Dnes je na výběr obrovské množství různých druhů. Najděte si ten svůj, který vysadíte i pro další generace aneb jak být eko a udělat něco pro záchranu planety, chcete-li.
Samozřejmě, záleží na pohledu. Byla doba, kdy jsem obdivovala ty "čisté" zahrady. A snila jsem o tom, že třeba jednou takovou budu mít. Teď je mi z takových míst docela smutno. Vypadají sice čistě, ale také bez života. Zkuste někdy experiment. Zajděte si na jaře do satelitní zahrady se zavázanýma očima a minimálně pět minut zůstaňte v naprosté tichosti. Pak to samé proveďte v jedlé zahradě. Ten rozdíl je zásadní.
.......
"A on tam stál
a koukal do polí,
byl jak král,
sám v celém okolí,
korunu měl,
i když ne ze zlata,
a jeho pokladem byla tráva střapatá."
Komentáře
Okomentovat