Z Valašska do Lužických hor na inzerát

Výměnné pobyty jsou známé spíše v jiných zemích než u nás v Česku. Známe také studentské výměnné pobyty, např. Erasmus. Ale abychom trávili dovolenou stylem výměny, to u nás běžné není. Češi mají minimálně v posledních letech v povaze dost lpět na svém a nepouštět ostatní do svého soukromí. Ještě, že jsme Moráváci.

A k tom eště aj Valaši. My sa nebójíme ničeho, ani takého pošahaného nápadu.

Tož to bylo tak.

Zrodila sa kdysi dávno myšlenka v mojí hlavě, že když sme tací chudí Valaši, co nemajů na to, jet na dovolenů kdesi k mořu, tak vyzkůšáme výměnu tu u nás. Ušetříme za ubytování, poznáme nový kraj aj nové ludi a može to byt vlastně zajímavá zkušenosť. Dlůho mně to vrtalo hlavů, či do toho jít nebo né. Ale nakonec sme to zkusili. Akorát sme přemýšlali, jak to udělat, abysme si nenastěhovali dom nekoho uplně cuzího. Aby tam byly nejaké, klidně sebemenší vazby.

Sepsali sme inzerát, že sme jako hodně super rodina, co sa chce nekom nastěhovat do baráku, ale na oplátku sa može zas negdo nastěhovat k nám. Že máme zázemí pro děcka, veliků zahradu, malů kočku a super valašsků přírodu. Dali sme na výběr dva termíny, a že je nám jedno, kde sa podíváme. Známe od malička salesiánsků rodinu, tak sme přes moje rodiče salesiány spolupracovníky podali tady ten hrozně zajímavý inzerát, že sa třeba negdo ozve. Co je salesiánská komunita, to si vyguglíte.

A ozvál sa. Napsál nám Honza ze severních Čech, že ho táto nabídka velice zaujala a chtěl by to s rodinů vyzkůšat. Tož sme domluvili termín, co a jak a důfali sme, že to vyjde. Týdeň před odjezdem sem dostala zdrba, co sem to zas vymyslela, jet kdesi, ani nevíme kde. Věděli sme enom, že jedeme do Lužických hor, bývat ke komsi do baráku na celý týdeň. V Lužických horách sme eště nikdy nebyli, takže to skvěle zapadalo do objevů naší cestovatelské mozaiky po naší republice. Máme doma totiž na zdi takovů veliků stírací mapu Česka a chceme ju celů procestovat a poznat všecky možné kůty naší země.

Přišla sobota, deň odjezdu a hodina pravdy. Sbalili sme kufry a čekali na tů čecháčsků rodinku, abysme sa poznali a předali si klůče. V podvečér přijelo auto a vylézli čtyři docela milí ludi. Seznámili sme sa a pověděli sme jím, jak to u nás chodí. Že majů poklůzat kočku a zalévat kvítka na oknoch. Ať sa nedivíja, když bude kolem baráku přes zahradu furt negdo lozit, že je to tu normální. Nebo, ať sa nehaňbíja utrhnůt si rynglu nebo jabko ze stromu, šak už dozrávajů. Vzali sme si jejich klůče a vydali sa na dlůhů cestu. Strašně chytrý nápad jet v noci, aby děcka spaly, sa neukázál po šesti hodinách jako uplně chytrý. Za Brnem sme sa vystřídali v řízení, protože děcka skoro nespaly, enom mrčaly nebo jačaly. Na místo sme přijeli v jednu v noci a vlůpali sme sa k cuzím luďom do baráku, který sme předtím nikdy ani neviděli. Navíc v něm v tu dobu spál jeden člen té rodiny, takže sme si připadali fakt jak lupiči. Lehli sme do připravených postelí s velikým očekáváním, co nás tam celý ten týdeň čeká.

Ráno sme sa seznámili s Lukášem, s jejich domem a okolím a řešili sme, co podniknem. Původní plán byl podívat sa aj do Českého Švýcarska, protože je to od tama kůsek. Týden před naším příjezdem ale začalo hořet, takže asi vítr. První dva dni bylo chladňéj a zbytek týdňa hic jak sviňa. Abych ale navnadila ty, co tam takéj eště nebyli a láká ich to, tak počůvajte.

Lužické hory sú vlastně nížina, po které sa prohnál obrovský krtek. Je to docela rovina, ze které na každém kůsku trčí obrovský krtinec. Takové to - nic nic nic sopka!... nic nic nic sopka!... ... Je to ale moc pěkné místo a šecky trasy a turistické cíle sů velice dostupné, aj s kočárkem a malýma děckama. Důležité je, že sa tam dá dobře najest a dobře si vypit. Možem doporučit parádní Pivovar Born v Novém Boru, kde sa dobře nadlábnete, zapijete to 12° Králem, obslůží vás dobrý personál a děcka sa zahrajů v kůtě.

A co sme šecko viděli? Panskou Skálu, zříceninu hradu Svojkov, Modlivý důl, Vodní hrad Lipý nebo Pekelné doly, kde sa natáčala pohádka S čerty nejsou žerty. Dobře sme sa vyčabrali na Radvaneckém rybníku, kde majů úžasné zázemí. Jeden deň sme zajeli do ZOO a Aquaparku až do Děčína, kolem sme viděli enom létat v dálce vrtulníky. Zajímavý byl Hrad Sloup v Čechách aj rozhledna Na Stráži. Zajeli sme aj až do Jablonného v Podještědí na zámek Lemberk. Tam sa točila třeba pohádka Tajemství staré bambitky. Blízko německých hranic nás čekala zřícenina hradu Tolštejn s krásnů vyhlídků. Na zpáteční cestě sme sa zastavili na hradě Bezděz. Jak hlůpí sme tam lézli v pravé poledně, ve skoro čtyřiceti stupňoch. Bezděz totiž neni jeden z tych dostupných kopečků, ale je to teda pořádný kopec. Ale ten výstup stál za to. Prohlídku tohoto hradu možu doporučit. Bezděz patří k najzachovanějším hradom ze třináctého století v Česku. Dochovaly sa tam rozsáhlé zbytky nekolika paláců, dvě věže a ve svojí době měl ojedinělý systém opevnění. Z architektonického hlediska moc zajímavá stavba. Ale asi né pro každého. Když sme sa vrátili a moja mamka chtěla vidět nejaké fotky z dovolené, nesdílela stejné nadšení, když sem jí ukazovala asi padesát fotek z jednoho hradu, jaké tam byly zachovalé žebrové klenby nebo tlůšťku obvodového zdiva věže, která měla ve spodní části skoro čtyři metry! Ale kdybysme tam byli aj dva měsíce, tak nestihnem navštívit šecky zajímavé místa.

Byla to velice požehnaná dovolená, počasí vyšlo, nikdo neochořél a já sem sa nabažila hradů. Chtěla bych týmto eště raz poděkovat této odvážné rodině, která sa nám ozvala na náš inzerát. Za vzájemnů důvěru pustit cuzí ludi (teď už vlastně nejsů cuzí, ostáváme v kontaktu) do svojého osobního prostoru a za možnost takovéto nové zkušenosti. A v poslední řadě také salesiánom za zprostředkování této nabídky.

Pro nás je to první taková zkušenost a věřím, že né poslední. Chtěla sem to sdílet a třeba to nekoho zaujme. Třeba sme zaseli semínko takového nového vnitrostátního erasmu :D

PS: A také sem chtěla konečně použit volný styl valašského jazyka a teď sa to tak nabízalo :-)