JANKA STAGE

Proč je přelom roku vždycky spojen s rúznými předsevzetími a jejich hodnocením, s porovnáváním jednotlivých let či různých období? Proč děláme tlusté čáry a začínáme znovu a znovu, když žijeme stále ten jeden a týž život, který nám byl dán? Protože, jak píše Jan Menděl, lidská duše je spletitá věc. Má mnoho úrovní a odstínů, že vyznat se v ní není snadné. Proto je nutností dělat si v ní pravidelně inventuru a pořádek. A k tomu prostě Nový rok vybízí. Otáčíme se a přemítáme, jaký ten předešlý rok byl. Pro každého z nás jiný. Každý ho může hodnotit velmi odlišně. Přesto byl a něco přinesl, něco vzal. Letošní rok hodnotím jako velice klidný. Daleko klidnější než ten, který nás čeká. To vím už nyní. Díky všem těm vládním zákazům pro neTečkaře jsme nemohli skoro nic, takže se toho moc nedělo. Zároveň ten rok vnímám jako dobu rozdělení, dobu krize. A zase jen kvůli té Tečce. Je to svým způsobem ale také rok naděje. Naděje v to, že se náš stát obrátí jiným (snad lepším) směrem, než kráčel dop

   Moje psaní začínalo už dávno. Měla jsem čtrnáct let a pohltilo mě kouzlo signálů (signaly.cz). Napsala jsem desítky článků. Hrozných i lepších. Po 14 letech a dvou dětech jsem uznala, že je čas na změnu. Moje příspěvky z mých pubertálních let najdete v původním znění na původním blogu jankac.signaly.cz . Rozhodla jsem se je nemazat, i když ty začátky jsou více než hrozné.  Ale i ta nevyšší věž byla založena od základu. Takže každý musí nějak začít. A tak vítám všechny mé stálé čtenáře (jestli ještě nějací jsou :-)) i všechny nově příchozí na svém novém blogu. Chtěla bych víceméně pravidelně přispívat svými názory, postoji a myšlenkami, které se mi honí hlavou a já mám jedinou potřebu. Zbavit se jich. Zbavit se jich tím, že je napíšu. A že jich v té hlavě je.

  Můj děda nebojoval většinu svého života proti totalitě a nebyl 11 let odsouzený a vězněný v táborech nucených prací proto, aby se po 30 letech svobody dostaly jeho děti, vnoučata a pravnoučata do další totalitní doby. A já se chci rvát a bojovat. Udělat vše, co bude v mých silách, abych tomu zabránila. Můj táta nám někdy vyprávěl, jak se ve škole museli učit komunistickou nauku a propagandu a účastnit se různých komunistických akcí s vyšším cílem. A jak jeho otec, můj děda, dělal všecko pro to, aby tomu zabránil. Aby se z jeho dětí nestali soudruzi mířící „kupředu za dalšími úspěchy při budování vyspělé socialistické společnosti“ a bojující za „antiimperialistickou solidaritu, mír a přátelství“ . A já netušila, že se budu jednou cítit podobně jako on. Nikdy jsem nechtěla zažívat podobnou diskriminaci a utlačování, které jsem, díky Bohu, nezažila, jen o tom často slyšela. A budu dělat všechno proto, aby se to nestalo, protože…. Ráno jsem dovedla syna do školky a všimla si ná

  Příprava na Vánoce je o vnitřním nastavení. Nechat se ovlivnit vnějšími okolnostmi co nejméně. Při pročítání různých vánočních programů mě docela polil pot. Mytí oken, záclon, praní vánočních ubrusů, oprášení vánočních dekorací a tolik zbytečných věcí, díky kterým pak advent není adventem v tom pravém slova smyslu. Mám také jeden plán. Můžete se inspirovat. Plán minimalismu. Plán, díky kterému nemusí být příprava na Vánoce stresující, abyste všechno stihli. Protože všechno stihnout nemusíte. Je nutné udělat jen dvě věci. 1. Vyřadit věci nepotřebné Minimum úklidu. Není potřeba strávit celý advent mytím oken. Já je myju většinou dvakrát ročně, když to vyjde. Většinou před Velikonocemi a pak před hodama, tzn. někdy během září. Nějaký velký úklid nedělám, protože většinou s dětmi nezvládám ani malý úklid. Takže naplánovat si toho málo a nechat si trochu větší časové rozmezí. A hlavně se z toho nepos_at. To si musím každý rok se sklonem k vygruntovanému domu připomínat, protože je pak reá

  Válka strachu. Původce. Už nejde o nemoc, jde o daleko více. Válka jednotlivce.   Kdepak, už to není Čína. Tak začíná. Každá duše je více či méně činná.   Přetahují se zápasníci mocní. Z jednotlivce stává se skupina. Už nejsou důležití ti nemocní,  ba ani rodina.   Vznikají již dva tábory, jedni snaží se, jiní stavějí zábory, všem svým bližním navzdory, souží se.   Je to válka této doby? Kdo nepřítel je, kdo odpoví? Koho odpuzuje svými okovy?   Sami kopeme si hroby, to je válka nové doby.