Pomalu, ale jistě kráčíme k totalitě a církev tomu napomáhá

 

Můj děda nebojoval většinu svého života proti totalitě a nebyl 11 let odsouzený a vězněný v táborech nucených prací proto, aby se po 30 letech svobody dostaly jeho děti, vnoučata a pravnoučata do další totalitní doby. A já se chci rvát a bojovat. Udělat vše, co bude v mých silách, abych tomu zabránila.

Můj táta nám někdy vyprávěl, jak se ve škole museli učit komunistickou nauku a propagandu a účastnit se různých komunistických akcí s vyšším cílem. A jak jeho otec, můj děda, dělal všecko pro to, aby tomu zabránil. Aby se z jeho dětí nestali soudruzi mířící „kupředu za dalšími úspěchy při budování vyspělé socialistické společnosti“ a bojující za „antiimperialistickou solidaritu, mír a přátelství“.

A já netušila, že se budu jednou cítit podobně jako on. Nikdy jsem nechtěla zažívat podobnou diskriminaci a utlačování, které jsem, díky Bohu, nezažila, jen o tom často slyšela. A budu dělat všechno proto, aby se to nestalo, protože….

Ráno jsem dovedla syna do školky a všimla si nástěnky, kterou mají na chodbě vedle jídelny. Visel tam polonahý člověk (ne, nebyl to Ježíš) a nad ním velkými písmeny „NAŠE TĚLO A ZDRAVÍ“. Z obou stran človíčka byla básnička pro děti. Vlevo s názvem RUCE a vpravo báseň nesoucí název ROUŠKA.

„Rozhlédni se kolem sebe, dneska každý roušku má, 

jejich rouška chrání tebe, ostatní zas chráním já. 

Až ten virus zdoláme, ruce si zas podáme. 

Zavoláme z plných plic: Hurá! Virus už je pryč!“

Byla jsem dost vykolejená z toho, co vidím. Doma jsem vysvětlila synovi, že až se zase budou tuto básničku učit, že on se ji učit nemusí. Ptal se proč. A já mu vysvětlila, že to, aby byl zdravý mu nezajistí žádná rouška, ale úplně jiné věci. Prostě, protože to je blbost.

A dost mi vadí, že se malým dětem vtlouká do hlavy, že zdraví je spojeno s rouškou. Ruce a rouška. Žádný pohyb, vyvážená strava, spánek nebo vitamíny. Jenom ruce a rouška, tečka. Nebo a Tečka.


 

Kdyby na nástěnce viselo Aktuální vládní opatření v básničkách, tak ať. Chápu, že i škola je instituce, která se musí podřizovat různým nařízením. Ale aby někdo děti učil, že nosit roušku je normální, protože ji nosí všichni, to už je příliš. Nevím, z jakého přesvědčení nebo propagandy se toto děti učí ve školách, ale naše rodina to podporovat nebude.

Nejsem žádný antivaxer nebo jak je to oblíbené označení, nenavádím lidi, aby se neočkovali, ani neodsuzuji ty, kteří se naočkovat nechali. Jen bych ráda, aby ta ohleduplnost, o kterou se dnes každý opírá, byla na obou stranách.

Co pamatuju, nikdy jsem se nestyděla za svou církev. Bylo a je mnoho chvil, kdy se mi nelíbí jednání církve, kdy mám jiný názor na věc, kdy nerozumím různým postojům a rozhodnutím našich církevních představitelů. Ale dnes, dnes se za naši církev bohužel stydím. Stydím se opravdu moc.

Za to, jak ti, kteří mají učit Ježíšově lásce, napomáhají rozkolu. Podporují nenávist a rozdělují společnost něčím tak osobním. Nabádáním k očkování proti covidu. Proč? Děláte to sami od sebe nebo vám to řekli jiní? (Srov. Jan 18;24)

Proč se k něčemu takovému církev staví jednostranně? Neuškodí to právě jí?

Tím nabádáním křesťanů dělat z neočkovaných lidí nezodpovědné hlupáky a podporovat rozdělení rodin, společenství, farností, církevních obcí? Neměla by být právě církev tím, kdo sjednocuje? Nejsme jen pošetilci a pokrytci, když se obracíme k Bohu s prosbou za jednotu? Jak se máme bavit o společné cestě, naslouchání druhým, rozlišování? Jak vést dialog v církvi a ve společnosti, když se vzájemně nerespektujeme? Není celý ten synodální proces jen pouhým pokrytectvím?

Zdá se mi to jako zlý sen, kdy pomalu, ale jistě kráčíme k další totalitě a církev k tomu ještě napomáhá.

Chtěla bych se probudit a říct: „Díky Hospodine, díky za to, že se na sebe můžeme usmát a podat si ruce, obejmout se a navzájem se sebe neštítit. Nezahlédat na sousedy, na spolucestující v autobuse, na spolufarníky v kostele… Díky, že zde můžeme žít a umírat v jednotě, vzájemném respektu. Že Tvé vítězství vládne nad strachem celého světa. Že Ty jsi Pánem nad vším.“

Mohu jen říct: „Díky Hospodine za to, že ještě dnes mi dáváš příležitost se nadechnout a ve vší zodpovědnosti se svobodně rozhodnout… “

 


Vím, že některé tento článek nadzvedne ze židle, někoho možná nadchne, někdo se pousměje, jiný naštve. Než ale budeme soudit a prosazovat tu svoji pravdu, zamysleme se, jak konkrétně já můžu přispět k jednotě a vzájemnému respektu.

Jak se postavit strachu, který nás pohlcuje. Jak situaci nezlehčovat, ale zároveň se jí nenechat pohltit.

Učme se to všichni, včetně mě samotné.

Komentáře

  1. Milá Jano,
    ve mně ten článek vyvolal hodně rozporuplných pocitů.

    S některými odstavci souzním - třeba manipulativní básničky ve školách typu "kdo si s námi nechce hrát, ten není náš kamarád" jsou mi též proti srsti, bez ohledu na to, jestli pojednávají o rouškách, mytí rukou, mezilidských vztazích nebo konzumaci vitamínů. Rozhodně bych doma vysvětlila jak to máme/nemáme my. Stádní myšlení nemám ráda.

    S něčím ale prostě při nejlepší snaze o respekt k cizímu názoru souhlasit nemůžu. Přirovnávat současnou situaci k (jakékoli) totalitě mi přijde jako míchání jablek s hruškama. Vyznívá to, jako by očkování a roušky vymyslela naše vláda vůči které se někteří svým setrvalým postojem "nebudu se očkovat ani nosit roušku" vymezují. Ale ten problém je celosvětový a jde doslova o životy. Nejen těch, u kterých covid zapříčiní smrt, ale také těch, kterým se kvůli odloženým zákrokům a omezení lékařské péče nedostane pomoci. A to opomíjím zhoršení psychického zdraví spousty lidí v souvislosti s pandemií.

    A že se k tomu vyjadřují církevní představitelé? Vždyť církev se snaží chránit lidský život od jeho počátku (vyjadřuje se jasně např. k interrupcím) až po jeho přirozený konec (5. přikázání). A pokud existuje způsob, jak pomoci tomu, aby nedocházelo ke zbytečnému ohrožení chronicky nemocných a starších lidí, tak je podle mě v pořádku, že nabádají lidi, aby udělali něco nejen pro sebe, ale i pro ostatní, tj. nechali se naočkovat.

    Naopak by mi přišlo divné, kdyby církev k tomuto tématu mlčela a dělala mrtvého brouka. Vždyť by to vypadalo, že jí nezáleží na ochraně života těchto covidem ohrožených skupin lidí.

    Moc nerozumím tomu, kdo se snaží rozdělovat společnost či podporovat nenávist. Vždyť jak jinak by arcibiskup měl vyjádřit, že nechce dělit společnost, než tím, co napsal?

    "Vím, že téma očkování rozděluje společnosti a nechci přispět k ještě většímu rozkolu." (viz https://www.cirkev.cz/cs/aktuality/211117predseda-cbk-jan-graubner-nechte-se-z-ohledu-na-ostatni-ockovat)

    A stejně papež František přímo k lásce vybízí: „Nechat se očkovat vakcínami, které byly povoleny příslušnými orgány, je aktem lásky. A pomáhat většině lidí v tomto směru je projevem lásky. Lásky k sobě samému, lásky k rodině a přátelům a lásky ke všem lidem. Ano, láska je také sociální a politická, existuje sociální láska a politická láska, která je univerzální a vždy překypuje drobnými gesty osobní lásky, která jsou schopna proměnit a zlepšit společnost (srov. Laudato si´, 231, Fratelli tutti, 184)“. (viz https://www.cirkev.cz/cs/aktuality/210818ockovani-proti-koronaviru-je-ukonem-lasky)

    Možná tomu nerozumím, ale fakt mně to nepřijde jako štvaní očkovaných proti neočkovaným a rouškařům proti antirouškařům. Některé věci si děláme my sami ve svých hlavách. Ale pokud se někdo svobodně rozhodne nenaočkovat, i když ví, že tím nepřímo přispívá k šíření pandemie, k ohrožení spousty lidí a k zavádění dalších a dalších opatření, která se mu nelíbí, tak za své rozhodnutí přece nese zodpovědnost. I za to, že mu to občas někdo "dá sežrat", třeba zdravotník, který má po dvanáctihodinové směně v ochranném obleku a respirátoru problém pochopit, že někdo má problém mít respirátor nasazený 10 minut v MHD.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Díky Peti za komentář.

      "Vyznívá to, jako by očkování a roušky vymyslela naše vláda vůči které se někteří svým setrvalým postojem "nebudu se očkovat ani nosit roušku" vymezují." - nejde o to, kdo to vymyslel, ale jak s tím naložil, a to si myslím, že naše vláda s tím nenaložila nijak dobře.
      Problém to je, zapřičiňuje smrt. Ale myslíš si, že odložené zákroky a omezená lékařšká péče je kvůli tomu, že tu někdo nenosí roušky nebo se neočkuje? Já si to nemyslím. Zanedbaná či žádná péče o pacienty v raném stádiu covidu, zvlášť těch ohrožených, je daleko pravděpodobnější důsledek přeplněných nemocnic.

      "A pokud existuje způsob, jak pomoci tomu, aby nedocházelo ke zbytečnému ohrožení chronicky nemocných a starších lidí, tak je podle mě v pořádku, že nabádají lidi, aby udělali něco nejen pro sebe, ale i pro ostatní, tj. nechali se naočkovat. " - tady naprosto nesouhlasím... očkování má chránit tebe, a tím pádem možná volné lůžka v nemocnici. Ale každý jedinec musí zvážit rizika, jestli je pro něj větší riziko se nakazit nebo nechat očkovat. A podle toho se rozhodnout. Nemám v zásadě proti očkování nic, jsem proto, aby se ohrožené skupiny nechaly podle možností naočkovat. Vadí mi, že se všichni háží do jednoho pytle.
      A tady nedělá rozdíly ani ta naše církev. Ne staří, ohrožení, ale všichni, kdo nejste a můžete, nechte se naočkovat. A to nemluvím ani o očkování dětí - to mi přijde uplně mimo... mluvím ale o situaci, která je tu teď.

      Mě přijde, že církev dělá mrtvého brouka ke spoustě věcem, které by řešit měla a naopak se zabývá některými věcmi uplně zbytečně. To je můj dojem.

      Arcibiskup si hned v první větě protiřečí. "Vím, že téma očkování rozděluje společnosti a nechci přispět k ještě většímu rozkolu." - vím to, ale stejně se nechte všichni naočkovat.... Víš, kdyby tam bylo napsané, Vybízím všechny, kdo patří do ohrožených skupin, aby se pravdivě zamysleli nad tím, co je pro ně větší riziko a rozhodli se tak k ochraně své i ostatních. Očkování mohu těmto lidem velmi doporučit.... - kdyby to bylo napsané podobným způsobem, tak to beru, ale to strohé, "kdo nejste a můžete, běžte" - takhle si nepředstavuju, že by pastýř mluvil ke svým ovečkám, takto opravdu ne.
      A papež František to možná myslel dobře, ale mě z toho vyznívá: očkování je aktem lásky - kdo se nenaočkuje, nemiluje. A tak to přece není. Víš jak tohle bolí ty, kteří se z různých důvodů nenaočkovali? To házení do jednoho pytle, to, že jim dává církev sežrat to, že kdo není očkovaný, nemiluje?

      A poslední věc: "Ale pokud se někdo svobodně rozhodne nenaočkovat, i když ví, že tím nepřímo přispívá k šíření pandemie, k ohrožení spousty lidí a k zavádění dalších a dalších opatření, která se mu nelíbí, tak za své rozhodnutí přece nese zodpovědnost." - ano souhlasím, ale zase tady většinová společnost poukazuje na VŠECHNY neočkované! Ono totiž ne každý, kdo se nenaočkuje, připívá k šíření pandemie. To je třeba si uvědomit.

      A to je to, co mi v zásadě nejvíce vadí. VŠICHNI musí nosit roušky, VŠICHNI musí dodržovat opatření a VŠICHNI musí být očkovaní. Na začátku píšeš, že stádní myšlení nemáš ráda. Já také ne. A proto se mi nelíbí to jednání církve či státu.

      Vymazat

Okomentovat

Populární příspěvky z tohoto blogu

Za kmotrem do New Yorku

Z Valašska do Lužických hor na inzerát

Obětovat se? aneb Postavení ženy v tradiční katolické rodině